2015
Hnutí Nehnutí: Kancelář č. 209
Hnutí Nehnutí mohlo vzniknout dnes, jako včera či před 20 lety. Samotní členové píší:
„Datum vzniku skupiny se ztratilo pod nánosem neexistujících artefaktů, které hnutí vytvořilo.”
Je důležité zmínit, že činnost hnutí se váže na pohostinské prostředí. Hranice mezi „pohostinskými kecy” a reálnou akcí může být velice vzdálená. Hnutí se pokouší v tomto prostředí hranici ohledat.
„Nejdůležitější vlastností je naše obrovská plodnost narážející na barikádu impotence, kterou se bezmocně snažíme zdolat za pomoci vlivného odstupu a deštníku. Nic nás nerozčiluje, ničemu se nedivíme v nekonečně dlouhém manifestačním protokolu. Je nám vlastní osobitý způsob úpravy skutečnosti pro nebo proti účelu její zbytečnosti... máme velmi dobrou schopnost orientovat se ve zmatku který nastolíme. Probíhá zde tichá revoluce, které si nikdo nevšímá. (Hnutí nevyjímaje.)”.
Je to absurdita, která se cyklí, tříbí a někdy až propadá do sebe. Stejně jako při komunikaci s členy pohostinského stolu, můžeme nebo nemusíme být svědky velkého zážitku.
„Snažíme se zaznamenávat myšlenky pomocí slov, přestože pomocí slov nejdou vyjádřit a proto je ani nechceme vyjádřit pomocí slov, ani ji nechceme vyjádřit.”
Rozdíl je v tom, že zde, ač se situace jeví jakkoli absurdní, nic není náhoda. Autoři tříbí, hledají a hlavně zahazují své myšlenky a nápady se stejnou lehkostí, jako u nich vznikají.
„Lidská řeč je absolutně zbytečná. Používáme ji právě proto, protože je zbytečné cokoli jí sdělovat. Sdělovat je absolutně zbytečné. Je to nezbytné. Je to zbytečné.”
Ve svých solitérních pracích se zabývají daleko jasnějšími a uchopitelnějšími věcmi. Specifický humor tu však zůstává, i když nevygradovaný.
Možná, že od dob sametové revoluce a Karla Kryla se změnilo hodně: „Když v hospodě pijí, tak pozor na ně, jak na klubko zmijí, když zabíjí laně,“ a možná taky ne. Ať už se Hnutí Nehnutí pohne či nepohne, je na výsost důležité, že je to jen na nich.
„Nehnutí neexistuje. Promiňte, my jsme se spletli. Všechno je to zbytečné. Neposlouchejte nás. Nečtěte to. Nechceme, abyste o tom věděli a nechceme abychom o tom věděli ani MY!”
Možná, že se Hnutí Nehnutí skrývá za absurditou až cynismem právě v kanceláři č. 209.
Tereza Demková
Hnutí Nehnutí mohlo vzniknout dnes, jako včera či před 20 lety. Samotní členové píší:
„Datum vzniku skupiny se ztratilo pod nánosem neexistujících artefaktů, které hnutí vytvořilo.”
Je důležité zmínit, že činnost hnutí se váže na pohostinské prostředí. Hranice mezi „pohostinskými kecy” a reálnou akcí může být velice vzdálená. Hnutí se pokouší v tomto prostředí hranici ohledat.
„Nejdůležitější vlastností je naše obrovská plodnost narážející na barikádu impotence, kterou se bezmocně snažíme zdolat za pomoci vlivného odstupu a deštníku. Nic nás nerozčiluje, ničemu se nedivíme v nekonečně dlouhém manifestačním protokolu. Je nám vlastní osobitý způsob úpravy skutečnosti pro nebo proti účelu její zbytečnosti... máme velmi dobrou schopnost orientovat se ve zmatku který nastolíme. Probíhá zde tichá revoluce, které si nikdo nevšímá. (Hnutí nevyjímaje.)”.
Je to absurdita, která se cyklí, tříbí a někdy až propadá do sebe. Stejně jako při komunikaci s členy pohostinského stolu, můžeme nebo nemusíme být svědky velkého zážitku.
„Snažíme se zaznamenávat myšlenky pomocí slov, přestože pomocí slov nejdou vyjádřit a proto je ani nechceme vyjádřit pomocí slov, ani ji nechceme vyjádřit.”
Rozdíl je v tom, že zde, ač se situace jeví jakkoli absurdní, nic není náhoda. Autoři tříbí, hledají a hlavně zahazují své myšlenky a nápady se stejnou lehkostí, jako u nich vznikají.
„Lidská řeč je absolutně zbytečná. Používáme ji právě proto, protože je zbytečné cokoli jí sdělovat. Sdělovat je absolutně zbytečné. Je to nezbytné. Je to zbytečné.”
Ve svých solitérních pracích se zabývají daleko jasnějšími a uchopitelnějšími věcmi. Specifický humor tu však zůstává, i když nevygradovaný.
Možná, že od dob sametové revoluce a Karla Kryla se změnilo hodně: „Když v hospodě pijí, tak pozor na ně, jak na klubko zmijí, když zabíjí laně,“ a možná taky ne. Ať už se Hnutí Nehnutí pohne či nepohne, je na výsost důležité, že je to jen na nich.
„Nehnutí neexistuje. Promiňte, my jsme se spletli. Všechno je to zbytečné. Neposlouchejte nás. Nečtěte to. Nechceme, abyste o tom věděli a nechceme abychom o tom věděli ani MY!”
Možná, že se Hnutí Nehnutí skrývá za absurditou až cynismem právě v kanceláři č. 209.
Tereza Demková
HN pro ART
Výbor pro výzkum AEN FaVU VUT v Brně si představuje „umělce“ jako uměle vytvořenou bytost, která s určitou lehkostí prochází kolikrát i jen pootevřenými dveřmi, cestou směrem ven i tam, sem- tam. Zveřejněním zprávy si pokládáme otázku: „Proč to tam napsala?“ Odpověď nalézáme v černé krabici s pomocí nově vyvinuté naprosto nestranné metody hlasování.